Dánsko. O téhle zemi se nyní mluví tolik, jako nikdy předtím. Mám k Dánsku několik osobních vazeb. Jednak to pro mne byla první západní země, kterou jsem v rámci středoškolského výměnného pobytu na začátku devadesátek navštívila. A byl to mazec. S otevřenou pusou jsem koukala na plné obchody a nechápala jsem, že v obchodech s oblečením naprosto zadarmo dávali malé katalogy zboží. Hostitelská rodina mi jako dárek dala kabelku z vlastního obchodu – tento výjev mi utkvěl jako projev největšího blahobytu. Až takové byly začátky devadesátek ????
Shodou okolností jsme v jazykové škole Zebra s Dány na podzim 2025 v rámci Erasmu+ zahájili velký mezinárodní projekt ABPLA – vývoj personalizovaného asistenta na výuku druhého jazyka na bázi AI. Jsme tedy nyní s Dány v intenzivním kontaktu. A stále se od nich máme co učit: zejména slušnost a přátelskost, velkou sociální citlivost a ohleduplnost. A také důvěru. Když byli u nás ve škole, jejich ředitel se mne zeptal, proč zamykáme učebny. Máme snad strach, že by někdo něco ukradl? Upřímně řečeno mě trochu vykolejil.
Ale je skvělé, že jsme se za těch přibližně 35 let dopracovali do fáze, kdy i my máme co nabídnout jim. S belgickým kolegou jsme Dánům značně pomohli ve fázi žádosti o projekt a velmi naše znalosti a schopnosti ocenili. Žádají si o naši zpětnou vazbu a jsou velmi otevření k naším návrhům a názorům, cení si naší profesionality. Takže se asi můžeme poplácat po rameni, že od té vykulené holky z devadesátek jsme přece jen nějakou cestu ušli.
A ani s těmi zamknutými učebnami to nakonec nebude tak hrozné. Před asi dvěma lety mi podobnou otázku položila ředitelka italské jazykové školy, která u nás byla v rámci jiného projektu. Ta zase na druhou stranu nemohla pochopit, že natolik věříme našim lektorům, že mají od učeben vlastní klíč.
Soňa Nekvapilová
Ředitelka Jazykové školy Zebra